Odešla s úsměvem: Anička Slováčková věděla, že její čas se krátí

Byla to žena, která rozdávala světlo, i když sama často kráčela stínem. Anna Julie Slováčková – zpěvačka, herečka, moderátorka a silná osobnost, která inspirovala svou odvahou i upřímností.

Narodila se 22. srpna 1995 v Praze a svůj životní příběh uzavřela 6. dubna 2025, taktéž v Praze, ve věku nedožitých třiceti let. Ač její cesta skončila příliš brzy, stopa, kterou po sobě zanechala, zůstává hluboká a nezapomenutelná.

Její život nebyl jednoduchý. Vyrůstala v umělecké rodině, ale snažila se najít vlastní cestu. Nechtěla být „dcera Patrasové a Slováčka“, chtěla být Anna. A to se jí povedlo.

K hudbě měla blízko od mala, ale až v pubertě objevila, co jí opravdu dává smysl – vlastní tvorbu. Psala písničky, zpívala, nahrávala, koncertovala. A bylo to cítit – že zpívá srdcem.

Pak ale přišla nemoc. Nejdřív rakovina prsu, později ještě horší zpráva – rakovina plic. A i přesto si nikdy nepostěžovala. Mluvila o tom narovinu, ale ne litováním – spíš jako někdo, kdo ví, že život je dar.

Cestovala, plnila si sny, navštívila New York, dokud to šlo, stála na pódiu. A když už nemohla, alespoň zpívala doma.

Byla inspirací. Ne proto, že by chtěla být slavná, ale protože byla opravdová. I v tom, jak se smála, i v tom, jak mluvila o bolesti. Fanoušci ji milovali – nejen pro hlas, ale i pro upřímnost.

Hrála v muzikálech, zpívala s Big Bandem, moderovala, dabovala. Hlas propůjčila třeba i Krtečkovi. Měla talent na všechno, ale vždycky tvrdila, že zpěvačka je v ní silnější než herečka. Hudba byla její láska – a my ji teď máme jako vzpomínku.

Jednou řekla, že by byla ráda, kdyby si lidi na chvíli přestali všímat bulváru a raději si pustili její písničky. Tak to udělejme. A připomeňme si, jaká byla – silná, citlivá, vtipná, inspirující.