„Ona tam pořád je.“ Felix Slováček ml. poprvé promluvil o zesnulé Aničce

Byli si blízcí. Velmi. Přestože je dělilo dvanáct let, mezi Felixem Slováčkem mladším a jeho sestrou Annou Julií Slováčkovou panovalo sourozenecké pouto, které nezlomila ani smrt. Když letos v dubnu podlehla rakovině, zůstalo po ní ticho, bolest – a vzpomínky, které přetrvávají.

Felix o sestře otevřeně promluvil pro Magazín Mladé fronty DNES. A nebyla to jen slova plná smutku, ale i respektu a lásky. „Ona tam na chalupě se mnou pořád je,“ řekl tiše. Mluvil o rodinném domě, chalupě, kterou jejich rodiče koupili před pětadvaceti lety. O místě, kde společně vyrůstali a kam se dnes vrací, aby byl blízko tomu, co zbylo. „Otevřu její pokoj a pořád Aničkou voní.“

Dětství, které je formovalo

Zatímco mnozí vnímají sourozence jako rovnocenné parťáky, u Felixe a Aničky to bylo trochu jiné. On už byl dospívající kluk, když se narodila. A přesto právě tehdy vzniklo to silné pouto. „Hezky jsem se o ni staral, přebaloval ji. Doma nás vedli k citlivosti,“ vzpomíná. Byl její oporou i „šikanátorem“, jak sám se smíchem dodává.

Hudba byla jejich společným jazykem. Nejen že si rozuměli lidsky, ale ladili i hudebně. Anička často přinášela bratrovi své demonahrávky. „Dávala mi k posouzení svoje písničky, někdy jsem jí řekl, co se mi líbí a co bych změnil. Ale rozhodnutí bylo vždycky na ní.“

Na jednom pódiu. A navždy v srdci

Spolu vystupovali v Hybernii, Kalichu, Karlíně i legendárním Semaforu. Ať už jako zpěvačka a dirigent, nebo jako sourozenci, kteří sdíleli jeviště i zákulisí. „Bylo to přirozené. Měli jsme radost, že jsme spolu. Hrozně mi chybí,“ přiznává Felix.

A i když odešla, její písně zůstávají. Dnes je místo ní zpívá její nejlepší kamarádka Karolína Fišerová. „Chci, aby její hudba dál žila. Vím, že by si to přála.“ Slováček se zároveň pustil do něčeho, co bylo Aničce velmi blízké – pomoci lidem s rakovinou. „Teď je to na mně. Vzít pochodeň, kterou nesla, a pokračovat.“