Jiří Lábus má jen tlačítkový mobil, přesto je hvězdou Instagramu

Jiří Lábus je herec, který se vymyká všemu, co bychom dnes čekali. V 75 letech má pořád energii, hraje divadlo, objevuje se ve filmech a má svůj Instagram. Ale tady pozor – on sám ho nikdy neviděl. Jak je to možné? A proč vůbec mluví o tom, že „doporučuje žít bez sítě“?

V rozhovoru pro eXtra.cz Lábus jasně řekl, co si o sociálních sítích myslí: „Když jste v síti, tak jste už nějak svázáni, rozumíte. A bez sítě jste volní. Doporučuji.“

Zní to ostře? Možná. Ale je to upřímné. Lábus je z generace, která zná svět bez mobilních dat, aplikací a push notifikací. A přiznává – ani o to nestojí. Má starý dobrý tlačítkový mobil a je spokojený.

Přitom jeho Instagramový profil je aktivní a populární. Sledují ho desetitisíce lidí. Objevují se tam vtipná videa. Krátké momenty, které baví. Jenže – on za tím vlastně nestojí.

„Vždy se mě zeptá, co tam může dát. Jsou to většinou strašné kraviny, ale lidi to baví,“ říká o práci své manažerky, která mu profil spravuje. A víte co? Možná právě v tom je ten klíč. Lábus se nesnaží být cool. Není online každou chvíli. A právě díky tomu si ho lidé váží.

Offline život bez stresu?

Co kdybychom se zeptali – jde to vůbec žít bez sítí? Lábus dokazuje, že ano. A nejen žít – ale i být vidět, slyšet a bavit. Zatímco mnozí hledají algoritmickou slávu, Lábus ji žije bez připojení. A přesto funguje. Nepředstírá autenticitu – on je autentický.

Vedle osobního postoje se Lábus rozpovídal i o situaci v divadle. Studio Ypsilon čelí změnám – končí ředitel, chystá se nová umělecká rada. Mnozí jsou nervózní, ale Lábus ne.

„Já se těším. I když divadlo prochází různými změnami, tak se samozřejmě těším,“ říká s klidem. A trochu i s nadhledem dodává: „Jsme vlastně v moci úředníků… Teď budou volby a uvidíme, jak se to na radnici promění. Kdo ví, co zas bude, že jo.“

Stará představení, nové emoce

Lábus už prý nové inscenace netočí. Hraje však v osmi titulech, které jsou často starší než dnešní herci. „Prodanou nevěstu, Hlavu Medúzy… lidé na to pořád chodí a je to radost.“

Jiří Lábus má jasno i v tom, jak k tomu přistupovat: „Musíš to pořád hrát tak, jako že to je poprvé. Protože ten divák je pokaždé jiný.“

Zkušenost, která mluví za vše. Automatismus v umění? Nepřijatelný. A právě to je důvod, proč lidé stále přicházejí. Kvůli zážitku, který není zautomatizovaný. Je skutečný.

Lábus dnes působí jako připomínka světa, který tu byl před internetem. A přitom – i bez sítě – inspiruje, baví a oslovuje. Možná to je ten paradox, který si dnešní doba zaslouží. Být offline a přesto zůstat na scéně. Být sám sebou a stále mít co říct.