Indy se vrací – ale ne tak, jak byste čekali. Žádné nostalgické ohlížení, žádné kopírování starých beatů. Místo toho nabízí něco, co může překvapit i jeho dlouholeté fanoušky: nové sólové album, které má šmrnc, hloubku a příběh.
V podcastu Back From The Dead mluví o tom, jak nahrávání začínal několikrát – a stejně tolikrát ho i zahodil. Až jeho patnáctiletý syn ho přesvědčil, že tohle je ta pravá chvíle dotáhnout projekt do konce. Upřímně – kolik umělců dá na radu vlastního dítěte, když jde o hudební směřování?
Návrat s novou vizí, ne s nostalgií
Ve studiu, které sdílí se Saxem z MVP, už má čtrnáct skladeb. Do finální osmnáctky zbývá doladit čtyři. A rozhodně nejde o sólovou jízdu – na albu mají být hosté, kteří s ním „vyrostli“. Rytmus, PIO Squad, Miky Vorel… A možná i SuperCrooo. „Nevím, jestli mě nepošlou do háje,“ směje se Indy. Ale upřímně – kdo by nechtěl slyšet track, kde se po letech potkají hlasy, které kdysi otřásly rapovou scénou?
Podcast nabízí i vzpomínku na legendární beef s Hugem Toxxxem. Je to přesně 20 let – a Indy se na to dívá s odstupem. Připomíná, že z Toxxxovy strany nešlo o žádný útok na peníze nebo label: „To spíš bylo, že já jsem pro něj byl pionýrskej vedoucí, zatímco on dělal true rap. Paradoxně se to potom trošku otočilo proti němu, protože pionýrskej vedoucí se ozval. Celá Praha tím žila. Válka v přímým přenosu,“ říká Indy otevřeně.
A přiznává i osobní obavu z jiného směru: „Nevím, proč se do toho nepustil. Tam jsem totiž čekal tu největší odpověď a toho jsem se nejvíc bál…“ Indy tím myslí Jamese Colea – právě z jeho případného zapojení do beefu měl tehdy největší strach.
Je fascinující, že i po dvaceti letech dokáže Indy tak otevřeně mluvit o nejistotě, kterou tehdy cítil. Právě tato sebereflexe odlišuje zkušeného tvůrce od někoho, kdo si jen chrání vlastní ego.
Rap bez zbytečné teatrálnosti
Vyzdvihnout si zaslouží i přístup k celé situaci. Abdul 52 připomíná, že Indy nikdy nepodlehl emocím. Žádné „zvonění na zvonky“, žádné osobní návštěvy. Zůstal klidný, racionální – což možná tehdy působilo divně, ale dnes to působí zrale.
Indy se nevrací proto, že mu chybí světla reflektorů. Vrací se, protože má co říct. A dělá to způsobem, který není ani retro, ani nuceně trendy. Prostě je to Indy. Jen s novým hlasem – a s pomocí někoho, koho má doma.